Kognitivní lingvistika a čeština

Mnoha moderním lingvistickým teoriím se vytýká, že jsou příliš poplatné rodnému jazyku svých tvůrců, jímž je dnes většinou angličtina. Tato výtka se především udílí různým generativním teoriím jazyka. Kognitivní lingvistika se ale již od začátku zabývá celou řadou jazyků a zdá se, že na angličtině tolik závislá není. Vzhledem k tomu, že u nás nejsou jazykovědci, kteří by se kognitivní lingvistikou zabývali soustavně, jsou kognitivně lingvistické rozbory češtiny poměrně řídké.

Nejvýznamnější a nejrozsáhlejší rozbory češtiny na základě teorie kognitivní gramatiky pocházejí z pera americké bohemistky Laury Jandové, která v roce 1993 vydala rozbor českého dativu ve srovnání s ruským instrumentálem, po němž následovala její podrobná kognitivně modelová analýza českých pádů (česky Janda 2002a). Pády podle ní tvoří radiálně uspořádané kategorie významových schémat. Tento popis má mimo jiné velký úspěch u studentů češtiny jako cizího jazyka. Lze v něm také vysledovat základní kompatibilitu s funkcionalistickou analýzou (například Novákova sémanticky bohatá analýza českých pádů v Akademické mluvnici z roku 1986), narozdíl od syntaktických a sémantických rysů je zde ale hlavní metaforické zakotvení, které určuje roli pádů v instanciovaných gramatických konstrukcích.

V poslední době pak Jandová podala ucelené kognitivní vysvětlení slovanského (a i českého) vidu (např. Janda 2003a, 2004a) založené na metafoře Čas je prostor a Situace jsou entity. Podle ní je možné konceptuálně pojmout perfektivum jako pevný ohraničený předmět a imperfektivum jako nějakou tekutou látku.[1] Problematikou vidu z kognitivně sémiotické perspektivy se zabývá také kniha Davida Danahera z roku 2003. Danaher rozebral české iterativní konstrukce typu čítat/čítávat na základě korpusu a dospěl k závěru, že kognitivní přístup dokáže vysvětlit, proč se iterativnost přenáší i na jmenné formy i rozdíl mezi iterativem, které opakování hodnotí, a prostým imperfektivem, které opakování pouze popisuje.

Rozbor českých a ruských slovesných předpon dále rozvinula Sarah Shullová (2003a), která například ukázala systematickou sémantickou příbuznost předložek a předpon, a věnovala se také otázce, proč jsou některé předpony více vhodné k prázdné perfektivizaci než jiné.

Za pozornost stojí také srovnání metaforiky české a anglické terminologie pro části těla Ilony Bílkové. Podobný přístup použila Jaromíra Rakušan (2000a) ve své kontrastivní studii zvířecích přirovnání v češtině a angličtině. Já sám jsem zpracoval krátkou studii o obrazově schematickém zobrazení českého na a obsáhlejší studii pokoušející se o kognitivní pohled na textovou kohezi.[2]

Nejrozsáhlejším česky psaným rozborem metafor je práce psychologa Vladimíra Chrze Metafory v politice (1999b), po níž následoval obsáhlý článek Funkce metafory v reklamním sdělení (2000b). Obě práce vyšly jako poměrně obtížně dostupné studie Psychologického ústavu Akademie věd.

Lakoffovu a Johnsonovu teorii pojmové metafory dále aplikoval americký bohemista působící ve Velké Británii Neil Bermel při rozboru diskuze kolem pravopisné reformy v devadesátých letech. V publikovaných debatách nalezl mnoho metafor, z nichž některé mohly mít i vliv na stanovisko daného pisatele. Zdá se například, že ti, kteří se dívali na jazyk jako na rostlinu, by se spíše klonili k jeho reformě, zatímco lidé preferující pojetí jazyka jako lidské bytosti se na ni dívali spíše nepříznivě.[3]

V jistém smyslu lze za původní rozbor českého materiálu považovat i překlad Metafor, kterými žijeme, jak ostatně v doslovu naznačuje překladatel M. Čejka, který v mnoha případech musel sáhnout k ekvivalentům vyjadřujícím záměr autora, ale jinak pocházejícím z české idiomatiky.

Na rozdíl od polštiny a ruštiny je tedy český jazyk a české prostředí z hlediska kognitivní lingvistiky poměrně neprozkoumanou oblastí. Nezbývá než doufat, že vydání překladu již druhého stěžejního díla tohoto oboru bude inspirovat více českých lingvistů k tomu, aby aplikovali alespoň některé základní pojmy kognitivní lingvistiky při své jazykovědné práci.



[1] Kompletní seznam jejích prací včetně plného znění některých z nich je k dispozici na jejích webových stránkách (www.unc.edu/~lajanda).

[2] Všechny tyto anglicky psané nepublikované práce jsou k dispozici na www.bohemica.com/linguistics.

[3] Své rozbory prezentoval na bohemistickém kolokviu v Londýně. Viz www.bohemica.com/london2003. Tato práce se připravuje k vydání jako součást obsáhlé monografie o českém pravopisu, v níž popisuje pravopisné reformy češtiny od dob Husových a dívá se na ně v kontextu domácí politické a kulturní situace i ve srovnání s pravopisnými reformami v jiných zemích.