Co není kognitivní lingvistika

Výše jsem poznamenal, že ne všechna jazykovědná zkoumání, která se prohlašují za kognitivní lingvistiku, jí skutečně jsou. Není to tak docela pravda. Také autoři těchto prací by pravděpodobně souhlasili, že jazyk je nějakým způsobem vždy součástí lidského kognitivního systému nebo alespoň myšlení. Liší se ale nejen svými předpoklady o tom, jakou roli v něm jazyk hraje (tj. mnozí předpokládají, že jazyk je jen jedním z nezávislých modulů mysli, např. Chomsky nebo Pinker), ale i tím, co si myslí o povaze kognitivního systému. Již citovaný John R. Taylor proto navrhuje rozlišení mezi kognitivní lingvistikou s malým „k", která by zahrnovala i jazykovědu tohoto typu a s velkým „K", která označuje lingvistiku založenou na nějakém typu experiencialistického pohledu na jazyk, která se ale hlavně kognitivní lingvistikou sama nazývá a institucionálně se tak představuje (viz dále). Jako o kognitivní lingvistice s malým „k" lze pak hovořit například o již zmíněných teoriích Noama Chomského. Ungerer a Shmid (1996a) hovoří o logické perspektivě v kognitivní lingvistice, kterou staví do protikladu k experiencialistické perspektivě.

Taylor pokračuje tím, že většina lingvistiky se v tomto nejširším smyslu (tj. s malým „k") bude řadit mezi disciplíny kognitivní vědy.[1] Mezi přístupy, které jsou ryze nekognitivistické, řadí formální lingvistiku (např. kategoriální gramatiku) a behaviorální lingvistiku (např. Bloomfield, ale podle Taylora i mnoho současné sociolingvistiky).

Taylor také věnuje několik stránek kontroverznímu zařazení Chomského mezi kognitivní lingvisty. Chomsky (a ostatní formálně orientovaní lingvisté) předpokládají modularitu lidské mysli a výsledky izolovaného zkoumání vlastností modulu jazyka považují za příspěvek kognitivní vědě, která se myšlením zabývá. Kognitivní lingvisté Lakoffova ražení naopak tvrdí, že jazyk nelze zkoumat bez ohledu na to, co víme z výsledků empirických výzkumů ostatních kognitivních věd. Jak argumentoval v již zmíněném příspěvku Newmeyer (1999b), je takto plošné odmítnutí, příliš zjednodušené, ale pro účely této kapitoly nám postačí. Další element vnáší do diskuze Sydney Lamb (1999b), když upozorňuje, že termín kognitivní se dnes používá převážně synonymně s pojmem konceptuální. Podle něj, tedy, to, co se dříve nazývalo kognitivní lingvistika je dnes neurokognitivní lingvistika, která se v jeho definici zabývá „mentálními systémy, které jsou zodpovědné za vzorce a zpracování vzorců, které objevila analytická lingvistika." Toto dále komplikuje skutečnost, že slovo „kognitivní" za posledních 60. let změnilo svůj význam (Tsur 2002). Zatímco původně se používalo téměř synonymně s pojmem racionální v opozici k emocionální, dnes zahrnuje veškeré zpracování informací v mozku včetně vnímání uměleckého díla.

O tom, jak snadné je bezobsažně hovořit o kognitivním přístupu k jazyku, svědčí i nedávno vydaný slovenský úvod do kognitivních věd (Rybár et al. 2002b). Kapitola nazvaná Jazyk a kognícia nezmiňuje ani Lakoffa, ani Langackera, ale ani Chomského a zabývá se v podstatě klasickými problémy jazyka a myšlení, aniž by uvedla jak se s nimi vypořádává lingvistika, která si kognici dala do názvu. Vyváženější přehled stavu kognitivní vědy obecně podává Thagard (1996b), jehož kniha je dostupná také v češtině v překladu Antona Markoše vydaném nakladatelstvím Portál v roce 2001. Thagard dává dostatek prostoru oběma postojům v rámci kognitivní vědy.

Několik následujících stran se bude snažit mezeru, kterou zanechaly zmiňovaná kapitola a další v Čechách dostupné publikace, alespoň částečně zaplnit. Pokusím se nastínit rozsah současného kognitivně jazykovědného bádání a nasměrovat čtenáře k další literatuře, byť je povětšině psaná anglicky. Většinou problémů, které budu zmiňovat, se Lakoff zabývá i v této knize nebo je alespoň nastiňuje. Tuto pasáž ještě uvedu krátkým schématem, které má za cíl zhruba ilustrovat pozici kognitivní lingvistiky v současné lingvistice obecné. Aby bylo možné důkladně zobrazit všechny vzájemné vztahy a překrývající se sféry vlivu, potřebovali bychom minimálně další dimenzi, čímž by se schéma stalo nepřehledným a minulo se tak účinkem. Je proto nutné mít na paměti, že nejenže jsou takto naznačené hranice velmi neostré, ale ani všechny zmíněné přístupy nejsou souměřitelné svým rozsahem a propracovaností.

Schéma kognitivní lingvistiky

Obr. 1 Místo Kognitivní lingvistiky v současné lingvistice



[1] Je nutné připomenout, že v užívání termínu „kognitivní lingvistika" (s velkým „K") se Taylor v některých ohledech vzdaluje klasickému pojetí „kognitivních věd" (viz například úvody do kognitivních věd Posner 1989b nebo Rybár 2002), v nichž se většina disciplín pohybuje v objektivistickém rámci. Tento omezený přístup ke kognitivním vědám kritizoval také Lakoff ve své recenzi Encyklopedie kognitivních věd z MIT, která se z valné části omezuje na výzkum myšlení v rámci algoritmického pojetí kognitivního systému.