Poznámka k překladu (Dominik Lukeš)

Přeložit šestisetstránkovou knihu není nikdy nic snadného. Lakoffovy Ženy, oheň a nebezpečné věci však pro překladatele přinášejí celou řadu specifických problémů, kterých by si čtenář měl být vědom. Konkrétní problémy jsem řešil překladatelskými poznámkami pod čarou, ale je nutné se zmínit ještě o několika aspektech tohoto textu, které prostupují celou knihou.

Množství oborů

Jako kognitivní lingvista se Lakoff věnuje multidisciplinárnímu zkoumání jazyka. Zcela přirozeně se tedy v jeho knize prolínají poznatky z oborů tak rozmanitých jako jsou lingvistika, analytická filozofie, matematika, informatika, logika, antropologie, biologie nebo neurolingvistika. K tomu se občas připojují vhledy do běžného života, čímž je pro Lakoffa anglicky-mluvící svět. Jsou nám tedy předkládány příklady z baseballu či australské flóry a fauny. Zde však problémy nekončí. Autor sám je nutně odborníkem jen v některých z mnoha těchto oborů, a proto se místy uchyluje k terminologickým zjednodušením a zkratkám, zatímco jinde zachází až do přílišných detailů. V příkladech z biologie se Lakoff omezuje jen na několik termínů, které jsou běžnému čtenáři snadno srozumitelné, zatímco v matematice či lingvistice bez omezení používá specifické termíny, které mohou i odborníkům působit problémy. Navíc některé z těchto disciplín jsou poměrně nové či marginální podobory zavedených věd, a neexistuje proto pro ně ustálená česká terminologie. To je nejvíce patrné v rozborech analyticko-filozofických problémů, které nejenže nejsou v české filozofii reflektovány terminologicky, ale liší se i stylem jazyka a výstavbou argumentů.

Jako překladatel jsem se snažil vydat cestou největší srozumitelnosti, často na úkor terminologické přesnosti. V oblastech, kde existuje zavedená česká terminologie, snažil jsem se držet jí, ale v ostatních případech jsem se snažil hledat ekvivalenty z běžné češtiny, která by měla být povědomá vzdělanému čtenáři. Pro ilustraci poslouží problém, který vyvstal již při překladu podtitulu knihy. Anglické slovo mind, lze totiž podle kontextu přeložit do češtiny jako mysl, myšlení nebo rozum, ale také jako pozornost a existuje i jako sloveso. V odborné literatuře najdeme nejčastěji slovo rozum, to je ale v kontextu této knihy pouze specifický typ myšlení. Mysl, což je slovo gramaticky nejblíže, je naopak příliš vzdálené každodennímu používání a nezahrnuje celou škálu potřebných konotací. Zvolil jsem proto myšlení, které je sice formálně až příliš blízké slovesu myslet (anglicky think), a má tedy svůj vlastní anglický ekvivalent (thought), ale podle mého nejlépe vyjadřuje autorův záměr. S podobnými problémy jsem se musel vypořádávat velice často a v několika případech jsem je řešil českými neologismy (z nichž nejvýznamnější jsou vtělesnění/odtělesnění a ve smyslu používaném v této knize i významuplný/významuprostý a bázový).

Za zmínění také stojí situace, kdy se při probírání rozmanitých oborů Lakoff uchyluje k citacím krátkých i poměrně rozsáhlých pasáží z prací jiných autorů. Nejenže se mění styl jazyka, ale navíc se tyto úryvky často liší i terminologicky. V těchto případech jsem se snažil zachovat ilustrativnost daného citátu. Pouze v jednom případě jsem mohl použít existující český překlad, ale většina odkazů je na práce do češtiny nepřeložené.

Příklady a rozbory

V práci o lidském myšlení a jazyce je specifickým problémem zacházení s množstvím příkladů a rozborů. V této knize jsou jich doslova stovky. Některé jsou z cizích jazyků (např. z dyirbalu či japonštiny), ale většina je anglických. Kde to bylo možné, snažil jsem se poskytnout české ekvivalenty anglických příkladů, ale většinou jsem uvedl také anglický originál. Kde to bylo nutné, doplnil jsem překlad poznámkami pod čarou. Tento přístup jsem zvolil proto, aby zůstaly co nejpřesněji zachovány autorovy myšlenkové postupy, ale také proto, že přetvořit celou škálu původních příkladů by si vyžádalo několik samostatných studií zdaleka přesahujících roli překladatele. Anglické originály jsem proto ponechal i v případech, kde existují více méně adekvátní české ekvivalenty, ale nikoliv celý systém. Pouze v případě nejjednodušších vět, kde nebylo možné dezinterpretovat autorovy intence nebo zkomolit českou idiomatiku, uvádím příklad pouze v češtině. Zvolil jsem tedy přístup opačný tomu, který použil Mirek Čejka při překladu první knihy, kterou Lakoff napsal spolu s Markem Johnsonem v roce 1980, tj. Metafory, kterými žijeme.

Přesto všechno by i čtenář bez jakékoli znalosti angličtiny měl být schopen sledovat Lakoffovu argumentaci pouze na základě překladů podpůrných příkladů. Úsilí však bude muset vyvinout při čtení případových studií, a to zvláště v obsáhlé třetí studii. Zde může být čtenář, který nemá alespoň základní znalosti angličtiny, téměř ztracen, protože autor do detailu rozebírá gramatickou konstrukci there is/are, která nemá v češtině naprosto žádný ekvivalent. To by ale nemělo zabránit pochopení jeho širšího záměru, jímž je položit základy kognitivní gramatice. Z mnoha ohledů je to tedy studie nejpodstatnější a nemohu čtenáři než doporučit, aby vynaložil potřebné úsilí, a přes její složitost se jí pročetl až dokonce.

Jazyk originálu a jazyk překladu

Inovativní až radikální povaha obsahu knihy je v jistém smyslu odrážena i autorovým jazykem. Toto se projevuje už v provokativním titulu a v mnohdy hovorovém stylu, který přesahuje i typicky více uvolněný úzus anglosaské odborné literatury. Modernost jazyka přesahuje i do takových detailů jako je občasné používání zkrácených forem jako aren't, které jsou jinak dodnes v psané odborné angličtině tabu. Lakoffův přístup je ale neustálený (což jistě není překvapivé u knihy tohoto rozsahu, která vznikala několik let) a v knize nacházíme pasáže psané velice neformálně i jazyk odborně strojený. Příkladem může být i kolísání mezi autorským plurálem a singulárem, které autor zřejmě mění bez jakéhokoli záměru. Jako překladatel jsem se snažil zachovat autorův styl pokud jen to bylo možné.

Co se týče používání termínů a cizích slov, přistupovali jsme s hlavní redaktorkou různě k různým problémům. Například místo příliš odborného kognice jsem důsledně používal kognitivní systém (nebo podle kontextu procesy), přestože to v jistých kontextech může mít za následek mírnou nepřesnost, zatímco místo předpovědi jsem volil v celé knize slovo predikce. V jiných případech jsem volil slova ryze česká (např. neostrá místo fuzzy logika) nebo jsem jejich použití ze stylistických důvodů střídal (např. lingvistika a jazykověda). U mnoha cizích slov či složitějších termínů jsem ověřoval jejich skutečné užívání v korpusu, popřípadě jsem připojil poznámku pod čarou.

Poděkování

Překlad tohoto rozsahu by se neobešel bez nezištné pomoci mnoha lidí. Rád bych tedy poděkoval Marcele Reslové za pročtení prvních verzí překladu a podrobné jazykové i obsahové připomínky. Jana Maříková a Michal Belda poskytli cenné rady s matematickou terminologií a nemohu nezmínit pomoc Davida Shorta při překladu botanické a zoologické terminologie. Překlad relevantní psychologické terminologie se mnou prodiskutoval Vladimír Chrz. Cenné poznámky jsem obdržel rovněž od účastníků semináře nad jednou z raných verzí překladu knihy, který jsem ve spolupráci s doc. Zdeňkem Starým vedl na FF UK na jaře roku 2002.

V několika zapeklitých situacích jsem se obrátil na diskuzní překladatelské fórum Czechlist (www.bohemica.com/czechtranslation), jehož členové nejsou nikdy na radu skoupí. V mnoha případech jsem také konzultoval obsáhlé databáze Českého národního korpusu (ucnk.ff.cuni.cz), který dnes představuje pro překladatele - a to zejména překladatele knihy o jazyce - nezbytný nástroj, který jsem osobně konzultoval častěji než slovník.

Nakonec nezbývá než poděkovat hlavní redaktorce Evě Znamenáčkové bez jejíž usilovné práce a bedlivé pozornosti by měl čtenář před sebou překlad mnohem méně ústrojný a mnohem více poplatný mé češtinské neobratnosti.