Současný stav kognitivní lingvistiky

Mnoho čtenářů slovo lingvistika odradí. Práce kognitivních lingvistů však často mají dalekosáhlé implikace pro další obory od psychologie, antropologie a dalších humanitních věd, až po matematiku, logiku nebo informatiku. Obzvláště důležité jsou kognitivně lingvistické poznatky pro filozofii myšlení a poznávání. Následující stránky si kladou za cíl popsat kognitivní lingvistiku jako disciplínu, nikoli uvést čtenáře do celé její problematiky. Soustředil jsem se tedy spíše na uvedení co nejvíce směrů a významných autorů, než na podrobné rozbory jejich tezí, z nichž mnohé jsou předestřeny v Lakoffově knize.

Je pozoruhodné, že za téměř dvacet let, jež uplynulo od napsání této knihy, se více než stonásobně zvýšila rychlost procesorů, kapacita paměti i všeobecná použitelnost počítačů, ale nedošlo k zásadním změnám v ukládání dat. Databáze se stále spoléhají (a v dohlednu budou stále spoléhat) na tradiční přístup ke kategorizaci, kde něco buď do dané kategorie patří nebo ne. Počítačové programy se stále zakládají na diskrétních algoritmech, přestože způsob jejich vytváření je dnes mnohem sofistikovanější než v době textových procesorů s výkonností a pamětí menší než mnohé dnešní mobilní telefony. Přesto se schopnost počítačů porozumět běžnému jazyku nebo jej srozumitelně reprodukovat posunula jen o velmi málo a dodnes ani neexistuje stoprocentně spolehlivý způsob, jak označkovat slovní druhy v textu, natož pak, aby počítač přeložil text do cizího jazyka nebo si i jen spolehlivě nechal nadiktovat text, či jej opsal (tj. úkony, které lidé provádějí dnes a denně bez zvláštního úsilí). Je to způsobeno tím, že přístup k modelování jazyka, na němž je většina programátorských pokusů založena, je stále ještě převážně algoritmický a příliš se spoléhá na klasickou teorii kategorizace. Ukazuje se, že většina dílčích úspěchů v pokusech o počítačové modelování kognitivních procesů nespočívá v klasickém přístupu, ale využívá některý z mnoha formálních způsobů rozostření, ať je to fuzzy logika, neuronové sítě nebo nějaký stochastický postup nebo minimálně jejich kombinaci s algoritmickým přístupem. To platí pro rozpoznávání řeči nebo písma nebo i značkování korpusu.

Počítače změnily náš život, ale v principu dělají to samé, co před dvaceti lety, jen nesouměřitelně rychleji a ve větším měřítku. Kognitivní lingvistika se však od původního záměru, který se Lakoff pokusil formulovat v roce 1987, změnila jak kvantitativně tak kvalitativně. Zaprvé se mnohonásobně rozrostl počet lingvistů pracujících s pojmovým aparátem kognitivní lingvistiky a zvýšilo se také množství platforem, na nichž si mohou vyměňovat výsledky svého úsilí. Zadruhé se kognitivní lingvistika stává zavedeným oborem, který jasně definuje teoretické předpoklady, které se v mnoha případech odvíjejí právě od Lakoffovy zakladatelské práce v Ženách, ohni a nebezpečných věcech. V rámci těchto předpokladů však existuje řada nezávislých přístupů k rozboru jazyka, na něž se podrobněji podíváme níže. John R. Taylor ve svém úvodu do kognitivní gramatiky říká, že kognitivní lingvistika je „označení poměrně širokého hnutí v rámci moderní jazykovědy", a pokračuje: „[Kognitivní lingvistika] zahrnuje mnoho různých přístupů, metod a zájmů, které jsou ovšem sjednoceny celou řadou společných předpokladů. Jedním z nich je přesvědčení, že jazyk je nedílnou součástí lidského kognitivního systému, a že jakýkoli podnětný rozbor jazykových jevů musí být budován na tom, co víme o lidských kognitivních schopnostech." (Taylor 2002a, s. 3)