Obsah knihy

Kniha I: Myšlení: Více než stroj

Část I: Kategorie a kognitivní modely

1. Význam kategorizace

2. Od Wittgensteina k Roschové

3. Prototypové jevy v jazyce

4. Idealizované kognitivní modely

5. Metonymické modely

6. Radiální kategorie

7. Rysy, stereotypy a defaulty

8. Více o kognitivních modelech

9. Obhájci klasického přístupu

10. Shrnutí

Část II: Filozofické implikace

1. Objektivistické paradigma

2. Co je špatného na objektivistické metarfyzice

3. Co je špatného na objektivistickém pojetí kognitivního systému

4. Formalistický podnik

5. Putnamův teorém

6. Nový realismus

7. Kognitivní sémantika

8. Whorf a relativismus

9. Paradigma: myšlení jako stroj

10. Matematika jako kognitivní činnost

11. Shrnutí

Kniha II: Případové studie

Úvod

1. Hněv

2. Předložka over

3. Anglické konstrukce there

Předmluva

Kognitivní věda je nová disciplína, která spojuje výsledky výzkumů o lidském myšlení z mnoha akademických oborů: psychologie, jazykovědy, antropologie, filozofie a informatiky. Snaží se podrobně odpovědět na otázky jako: Co je to rozum? Jak zpracováváme své zkušenosti? Co je to pojmový systém a jak je uspořádán? Používají všichni lidé stejný pojmový systém? Jestliže ano, jaký? Jestliže ne, co přesně mají všichni lidé společného v tom, jak myslí? Tyto otázky rozhodně nejsou nové, ale některé současné odpovědi na ně ano. Tato kniha pojednává o tradičních odpovědích na zmíněné otázky a o současném výzkumu, který přináší nové odpovědi. Podle tradičního přístupu je rozum abstraktní a nezávislý na těle. Podle nového přístupu má rozum tělesnou podstatu. Tradiční přístupy popisují strukturu rozumu jako soubor doslovných tvrzení, především propozic, které jsou objektivně buď pravdivé, nebo nepravdivé. Nový přístup považuje imaginativní aspekty rozumu - jako jsou metafora, metonymie, a mentální obraznost - spíše za centrální, než periferní nebo bezvýznamné přívažky k aspektům doslovným. Tradiční popis tvrdí, že schopnost smysluplného myšlení a uvažování je abstraktní a není nezbytně součástí nějakého organizmu. Podle toho jsou smysluplné pojmy a racionalita transcendentní, v tom smyslu, že transcendují neboli přesahují fyziologická omezení jakéhokoli organizmu. Smysluplné pojmy a abstraktní rozum mohou být náhodně součástí lidských bytostí, strojů nebo jiných organizmů, ale zároveň existují abstraktně, nezávisle na tom, čeho jsou součástí. Podle nového přístupu je význam spojován s tím, co je relevantní nebo smysluplné pro myslící bytosti. Povaha tohoto myslícího organizmu a to, jak funguje ve svém prostředí, je základním problémem pro studium rozumu. Oba přístupy považují kategorizaci za hlavní způsob, jakým zpracováváme zkušenosti. Podle tradičního přístupu jsou kategorie charakterizovány pouze vlastnostmi sdílenými všemi jejich členy. Jsou tedy charakterizovány (a) nezávisle na tělesné povaze bytostí, které jsou činiteli kategorizace a (b) doslovností, bez jakéhokoli vlivu imaginativních mechanizmů (metafory, metonymie a obraznosti) na povahu kategorií. Podle nového přístupu jsou naše tělesná zkušenost a způsob, jakým používáme imaginativní mechanizmy, základním principem naší kategorizace a toho, jak zpracováváme zkušenosti. Kognitivní věda se nalézá v období přechodu. Tradiční přístup se drží zuby nehty, přestože se nový pohled stává populárnějším. Kategorizace je jádrem sporu. Tradiční přístup je svázán s klasickou teorií, podle níž jsou kategorie definovány vlastnostmi společnými jejich členům. Avšak značné množství výsledků výzkumů kategorizace je v přímém protikladu k tomuto tradičnímu pojetí. Místo něho nastupuje nový pohled na kategorie, který Eleanor Roschová nazvala teorií prototypů a bázových kategorií. V této knize podáme přehled nových poznatků a jejich implikací. Onen tradiční přístup je svou podstatou filozofický. Staví na dvou tisících let filozofování o povaze rozumu. Navzdory všem empirickým důkazům, které svědčí o opaku, tento pohled mezi vědci stále převažuje. Je tomu tak ze dvou důvodů. První je ten, že se prostě jedná o tradici. Síla nashromážděná v průběhu dvou tisíc let nezmizí přes noc. V tomto způsobu uvažování jsme byli všichni vychováni. Druhým důvodem je, že až donedávna neexistovalo nic, co by alespoň připomínalo dobře propracovanou alternativu, která by zachovala to, co bylo v tradičním přístupu správné a zároveň jej modifikovala tak, aby se dostal do souladu s novými objevy. Tato kniha si mimo jiné klade za úkol popsat právě takovou alternativu. Tradiční přístup ke kategorizaci budeme nazývat objektivismus, a to z následujícího důvodu: Moderní pokusy o aplikaci tohoto přístupu předpokládají, že racionální myšlení spočívá v manipulaci s abstraktními symboly a že tyto symboly získávají svůj význam prostřednictvím korespondencí se skutečným světem, jsou objektivně konstruovány, to jest, jsou nezávislé na porozumění určitému organizmu. Soubor symbolů uvedených do vztahu korespondujícího s objektivně existujícím světem je považován za zobrazení skutečnosti. Podle objektivistického přístupu veškeré racionální myšlení spočívá v manipulaci s abstraktními symboly, které získávají význam pouze prostřednictvím konvenčních vztahů s věcmi ve vnějším světě. Mezi konkrétní objektivistické názory patří následující:

• Myšlení spočívá vmechanické manipulaci sabstraktními symboly.
• Mysl je abstraktní stroj, pracující se symboly vzásadě stejně jako počítač s algoritmy.
• Symboly (např. slova a mentální zobrazení) získávají svůj význam prostřednictvím vazeb na vnější svět. Veškerý význam má tuto povahu.
• Symboly korespondující svnějším světem jsou vnitřním zobrazením vnější skutečnosti.
• Abstraktní symboly mohou mít vazby na věci ve světě nezávisle na specifických vlastnostech jakéhokoli organizmu.
• Vzhledem ktomu, že lidské myšlení používá interních zobrazení vnější skutečnosti, je mysl zrcadlem přírody a „správný" rozum zrcadlí logiku vnějšího světa.
• To, že lidé mají taková těla, jaká mají a která fungují v daném prostředí určitým způsobem, je proto ve vztahu k rozumu a smysluplným pojmům čistě náhodným jevem. Lidské tělo může hrát roli při výběru toho, které pojmy a mody transcendentního myšlení lidé nakonec používají, ale nemá zásadní vliv na charakterizaci toho, co je základem určitého pojmu a rozumu obecně.
• Myšlení je abstraktní a nezávislé na těle, protože na ně nemají vliv omezení lidského těla, vnímání a nervového systému.
• Stroje, které nedělají nic jiného, než to, že pracují se symboly, které korespondují svěcmi ve světě, jsou schopné smysluplného myšlení a rozumného uvažování.
• Myšlení je atomistické vtom smyslu, že může být úplně rozloženo na jednoduché "stavební bloky" neboli symboly použitelné vprocesu myšlení, které jsou sestavovány do celků podle určitých pravidel.
• Myšlení je logické vúzkém, technickém smyslu toho slova, používaném filozofickými logiky. Znamená to, že myšlení lze věrně modelovat pomocí systémů jaké jsou používány vmatematické logice. Jsou to systémy abstraktních symbolů definované obecnými principy manipulace se symboly a mechanismy pro interpretaci takových symbolů zpohledu "modelů skutečného světa".

Přestože tyto názory nejsou v žádném případě sdíleny všemi kognitivními vědci, jsou velmi rozšířené a ve skutečnosti jsou tak běžné, že jsou mnohé z nich často považovány automaticky za správné. V mnoha, možná že dokonce ve většině ze současných diskuzí o mysli jako počítači je správnost těchto tezí samozřejmým předpokladem. Pojem kategorie tvoří základ těchto názorů. Důvodem je, že většina symbolů (tj. slov a mentálních zobrazení) neoznačuje konkrétní věci nebo osoby nacházející se ve světě (např. Ronald Reagan nebo socha Svobody). Většina našich slov a pojmů označuje kategorie. Některé z nich jsou kategoriemi vztahujícími se k věcem nebo bytostem ve fyzickém světě, např. židle nebo zebry. Další jsou kategoriemi aktivit a abstraktních věcí, např. zpěv a písničky, hlasování a vláda atd. Do velké míry spočívá objektivistický přístup k jazyku a myšlení v povaze kategorií. Podle objektivistického přístupu náleží různé věci ke stejné kategorii pouze tehdy, když mají společné určité vlastnosti. Tyto vlastnosti jsou nutnými a postačujícími podmínkami k tomu, aby bylo možné kategorii definovat. Objektivistické pojetí významu předpokládá, že symboly používané v procesu myšlení získávají svůj význam prostřednictvím korespondencí s věcmi ve světě, ať už s jednotlivými věcmi, nebo kategoriemi věcí. Vzhledem k tomu, že pro myšlení jsou důležitější kategorie než jednotlivé skutečnosti, musí být pojetí kategorie slučitelné se samotným objektivistickým pojetím myšlení. Všechny pojmové kategorie musí být symboly (nebo symbolickými strukturami), které dokáží popsat kategorie ve skutečném světě nebo v nějakém možném světě. Svět tedy musí být rozdělen do správných kategorií, aby je mohly symboly a symbolické struktury popsat. Tyto „správné kategorie" jsou klasické kategorie definované vlastnostmi společnými všem jejich členům. V posledních několika letech byly pojmové kategorie detailně zkoumány v mnoha kognitivních vědách - zejména antropologii, lingvistice a psychologii. Poznatky, které se nashromáždily, jsou v přímém konfliktu s objektivistickým přístupem k myšlení. Pojmové kategorie jsou v podstatě velmi odlišné od toho, co po nich požaduje objektivistický přístup. Tyto poznatky vyžadují zásadně odlišný přístup nejen ke kategoriím, ale obecně k lidskému rozumu:

• Myšlení je závislé na těle, to znamená, že struktury, které používáme při sestavování pojmových systémů, vyrůstají znašich tělesných zkušeností a dávají smysl vjejich kontextu. Navíc jádro našich pojmových systémů je přímo ukotveno ve vnímání, pohybech těla a zkušenostech fyzické a sociální povahy.
• Myšlení je imaginativní v tom smyslu, že pojmy, které nejsou přímo ukotveny ve zkušenosti, jsou zastoupeny metaforami, metonymiemi a mentální obrazností - jež všechny přesahují doslovné zrcadlení neboli zobrazení vnější skutečnosti. Právě tato imaginativní schopnost umožňuje "abstraktní" myšlení a dláždí mysli cestu mimo to, co můžeme vidět nebo čeho se můžeme dotknout. Tato imaginativní schopnost je také závislá na těle, a to nepřímo, protože metafory, metonymie a obrazy jsou založeny na zkušenosti, tj. často na tělesné zkušenosti. Myšlení je imaginativní také vaspektech, které nejsou tak zřejmé: pokaždé, když něco kategorizujeme tak, že to nezrcadlí přírodu, používáme všeobecně lidské imaginativní schopnosti.
• Myšlení má vlastnosti celistvého tvaru (gestaltu), a tudíž není atomistické. Pojmy mají celkovou strukturu, která přesahuje prosté sestavování pojmových "stavebních bloků" podle obecných pravidel.
• Myšlení je strukturováno ekologicky. Efektivita kognitivních procesů, například učení se a pamatování si, závisí na celkové struktuře pojmového systému a na tom, co jednotlivé pojmy znamenají. Myšlení je tedy více než jen mechanická manipulace sabstraktními symboly.
• Pojmové struktury mohou být popsány pomocí kognitivních modelů, které mají vlastnosti popsané výše.
• Teorie kognitivních modelů zahrnuje to, co bylo správné na tradičním přístupu ke kategorizaci, významu a myšlení, a zároveň dokáže interpretovat empirická data zvýzkumů kategorizace a je vsouladu snovým pojetím myšlení.

Tento nový pohled budu nazývat zkušenostním realismem nebo také experiencialismem. Termín zkušenostní realismus zdůrazňuje styčné body experiencialismu s objektivismem: (a) přesvědčení, že existuje skutečný svět, (b) uvědomění si toho, že skutečnost klade omezení pojmům, (c) pojetí pravdy, které přesahuje pouhou vnitřní soudržnost výroků a (d) přesvědčení, že existuje konstantní poznání světa. Oba názvy nového přístupu odrážejí přesvědčení, že veškeré myšlení v zásadě vyrůstá ze závislosti na těle. Pojem "zkušenost" je zde použit v širším smyslu. Zahrnuje všechno, co se podílí  na tvorbě skutečných nebo potenciálních zkušeností buď jednotlivých organismů, nebo společenství organismů - nejen vnímání, motoriku apod., ale obzvláště vnitřní uspořádání organismu genetického původu a průběh jeho interakcí jak v jeho fyzickém, tak společenském prostředí. Experiencialismus je tedy definován v opozici k objektivismu, který zastává názor, že vlastnosti organismu nemají nic společného s pojmy nebo povahou rozumu. V objektivistickém pojetí je lidský rozum pouhá omezená forma transcendentního rozumu. Tělo má podle něj pouze několik úloh: (a) poskytnout přístup k abstraktním pojmům, (b) poskytnout "maso", tj. biologické prostředky zrcadlení transcendentního uvažování a (c) stanovit omezení možným pojmům a formám uvažování. Podle experiencialistického pohledu je myšlení, což zahrnuje abstraktní a tvořivé uvažování i uvažování o konkrétních věcech, umožněno tělem. Lidský rozum není speciálním případem transcendentního rozumu, ale vyrůstá z povahy organismu a všeho, co přispívá k jeho individuální i kolektivní zkušenosti: jeho genetické dědictví, povaha prostředí, ve kterém žije, způsob, jakým v tomto prostředí a společnosti funguje a podobně. Problém spočívá v následujícím: Jsou smysluplné myšlení a rozum pouze procesy manipulace s abstraktními symboly a jejich vztahem k objektivní skutečnosti nezávislé na těle (možná jen s výjimkou omezení organizmu)? Nebo jsou smysluplné myšlení a rozum úzce spjaty s  myslícím organizmem včetně jeho těla, interakcí v daném prostředí, jeho společenského charakteru a podobně? Přestože se jedná o velice abstraktní otázky, máme k dispozici velké množství důkazů, které nasvědčují tomu, že odpověď na první otázku je ne a na druhou ano. O tom pojednává z velké části tato kniha. Proč na tom všem tolik záleží? Je to důležité pro naše porozumění sobě samým jakožto lidským bytostem a pro všechno, co z tohoto porozumění vyplývá. Schopnost uvažování je obvykle považována za vlastnost, která definuje lidské bytosti a kterou se odlišujeme od ostatních živých bytostí. Pokud považujeme rozum za nezávislý na těle, pak je naše tělo jen shodou okolností součástí toho, čím jsme. Chápeme-li rozum jako mechanismus, tj. jako něco, co dokáže simulovat počítač, pak devalvujeme lidskou inteligenci postupně s tím, jak se počítače budou stávat efektivnějšími. Pokud si vykládáme racionalitu jako schopnost zrcadlit svět obklopující lidské bytosti, pak podhodnocujeme ty aspekty lidské mysli, které umožňují nekonečně více. Jestliže budeme chápat myšlení jako doslovné, nebudeme schopni docenit umění. To, jak rozumíme myšlení, má pro nás velký význam ve všech těchto i v mnoha dalších aspektech. Je to důležité pro to, co na sobě i druhých oceňujeme - pro vzdělávání, výzkum, to jak uspořádáváme různé instituce a především to, co lze považovat za lidský způsob života a jednání. Pokud chápeme rozum v závislosti na těle, pak budeme chtít porozumět vztahu mezi tělem a myslí a budeme chtít zjistit, jak kultivovat tělesné aspekty rozumu. Jestliže plně pochopíme úlohu, jakou hrají imaginativní části rozumu, budeme schopni je plně ocenit, důkladněji je prozkoumat a lépe je používat ve vzdělávání. Naše představy o tom, co jsou lidé schopni se naučit, čemu by se měli učit a co by s naučeným měli dělat, závisí na našem pojetí procesu učení samotného. Zjištění, že učení není z valné části prostý dril nebo opakování mechanických postupů, má značný význam. Je důležité, že se nám podařilo zjistit, že racionální myšlení přesahuje doslovné a mechanické uvažování. Je to důležité, protože naše přesvědčení o tom, jak by lidská mysl měla být používána, závisí na našem přesvědčení o tom, co to lidská mysl je. Je to také důležité v další, neméně závažné otázce. Naše porozumění rozumu je základem moderního výzkumu. V současnosti roste množství výzkumů na tomto poli rychleji než kdy jindy v minulosti. Témata a problémy, které dnes zkoumají kognitivní vědci, budou ještě dlouho utvářet naše pojetí rozumu a myšlení. Stojíme dnes na důležitém rozcestí v dějinách studia myšlení. Je proto životně důležité opravit mylné představy o mysli, které nás provázejí již dva tisíce let. Tato kniha se pokouší přinést některé důkazy podporující přesvědčení, že myšlení je závislé na těle a je imaginativní. Konkrétně tyto důkazy pocházejí z výzkumů kategorizace. Pojmové systémy jsou uspořádány prostřednictvím kategorií a ne-li všechny, většina našich myšlenkových procesů zahrnuje tyto kategorie. Objektivistický přístup spočívá v teorii kategorizace, jejíž vznik se datuje do starého Řecka a která je dodnes přijímána nejen jako pravdivá, ale jako zjevně a nezpochybnitelně pravdivá. Nové studie o tom, jak lidé ve skutečnosti kategorizují, však dokládají, že kategorizace je velice odlišnou a mnohem složitější záležitostí. Na těchto studiích je pro mě nejzajímavější to, že poskytují důkazy pro experiencialistické a proti objektivistickému pojetí lidského rozumu. Jednotlivě jsou tyto studie zajímavé jen pro vědce, ale jako celek mají v sobě něco ohromného: důkaz, že mysl je víc než pouhé zrcadlo skutečnosti nebo procesor interpretující symboly, že není pouhou náhodou, že k naší mysli máme takové tělo, jaké máme, a že schopnost porozumění a smysluplného myšlení dalece přesahuje to, co dokáže jakýkoli stroj.

Úvod k případovým studiím

Dokončili jsme obecné shrnutí a je na čase, abychom se pustili do podrobností. Hovořili jsme o kognitivních modelech jen velmi obecně a je čas podívat se na to, jak vypadají detailněji, tj. ukázat, jak vypadají propoziční modely, metaforické modely a obrazově schematické a symbolické modely zblízka. Předložili jsme tvrzení, že je zapotřebí experiencialistického modelu, abychom mohli dostatečně popsat jevy jako metafora, metonymie, obrazová schémata a radiální kategorie. Teď si můžeme ukázat, co takový přístup dokáže.

Předložím tři případové studie, a protože jsem lingvista, všechny budou mít něco společného s jazykem. Abychom si však ukázali, že tato analytická metoda se neomezuje na jeden předmět, budou se naše studie týkat tří různých domén: pojmů, slov a gramatických konstrukcí. Každá studie se bude zabývat obtížnou oblastí, jejíž jevy doposud nebylo možné vysvětlit pomocí klasických analytických postupů. Předkládané případové studie si tedy nekladou za úkol pouze ukázat, jak funguje přístup kognitivních modelů, ale jsou zajímavé samy o sobě.

První z nich je studií o pojmu - hněvu. Doména emocí byla zvolena z mnoha důvodů. Emoce jsou často pojímány jako pocity bez jakéhokoli pojmového obsahu. Ovšem my nejenže máme nějaký pocit, ale také mu určitým způsobem rozumíme. Když jednáme na základě emocí, nejednáme pouze na základě pocitu, ale také na základě tohoto porozumění. Emoční pojmy jsou tedy velmi dobrým příkladem pojmů, které jsou abstraktní, ale zároveň mají jasný základ v tělesné zkušenosti. Uvidíme, že hněv je obzvláště bohatým příkladem, protože má velmi propracovanou pojmovou strukturu. Má také velmi bohatou kategorickou strukturu, protože existují různé druhy hněvu - od oprávněného rozhořčení po vztek, zuřivost a podobně.

Druhá studie se bude zabývat jediným slovem - over (přes, nad). Over je v podstatě předložka, ale v angličtině může být také použita jako adverbium, předpona, částice a predikační adjektivum. Má více než sto identifikovatelných významů, které jsou vzájemně provázány pomocí rodinných podobností. Brugmanová (1981) ukázala, že významy over utvářejí kategorii s radiální strukturou, a my se podíváme na část její analýzy a zároveň ji rozvineme tak, abychom mohli ukázat vztahy mezi jednotlivými významy. Předložky v angličtině i v jiných jazycích je už tradičně obtížné popsat, zejména pro velké množství jejich významů. Teprve nástup teorie prototypů nám pomohl pochopit sémantiku předložek. Samozřejmě, že předložky nejsou jedinými slovy, která mají velké množství propojených významů. Většina slov je takových. Hypotéza Brugmanové by měla být rozšiřitelná na případy polysémie všeobecně. Zdá se, že polysémie je zvláštním případem prototypické kategorizace, v níž významy jednoho slova jsou členy kategorie. Použití teorie prototypů vnáší pořádek do oblasti, kde dosud převládal chaos.

Třetí a nejdelší případová studie se zabývá gramatickými konstrukcemi. Ukazuje, že gramatické struktury vytvářejí kategorie s radiální strukturou. Pro současnou lingvistickou teorii se jedná o velmi kontroverzní tvrzení. Tato případová studie se soustředí na velice složitou a dobře prozkoumanou oblast anglické syntaxe, na konstrukce s there. O těchto konstrukcích je toho mnoho známo. Přesto až dosud unikaly dostatečně hluboké analýze. Pokusíme se ukázat, že mohou být rozebrány dostatečně, pokud učiníme tři předpoklady.

• Gramatické konstrukce jsou spojením formy a významu.
• Strukturní aspekt významu lze popsat použitím kognitivních modelů.
• Gramatické konstrukce vytvářejí radiálně strukturované kategorie.

Třetí studie je mnohem delší než ty předchozí hlavně kvůli současnému stavu gramatické teorie. Existuje mnoho teorií gramatiky, ale téměř všechny jsou postaveny na klasickém pojetí kategorizace. Většina těchto teorií je složitá a má k dispozici velké množství deskriptivních nástrojů. Proto se zdá, že je jen jeden způsob, jak dokázat nezbytnost použití kognitivních modelů a teorie prototypů v gramatice, a to najít jev s velkým množstvím nevysvětlitelných dat, ukázat, jak se tato data dají vysvětlit, vytvořit příslušné generalizace a ukázat, proč tyto generalizace nelze odvodit v rámci jiných teorií. Je to vždy dlouhý a obtížný proces, ale je to jediný způsob, který znám, umožňující předložit důkaz odpovědně.

Každá z případových studií ukazuje skutečnou existenci radiálně strukturovaných kategorií. Jak jsme viděli, radiální kategorie nejsou jediné kategorie, vykazující prototypické efekty, ale jsou to kategorie, které se nejvíce liší od klasických teorií:

1. Neexistuje jedno správné zobrazení radiálně strukturované kategorie. Je nezbytné najít zobrazení pro centrální subkategorii a zobrazení všech necentrálních subkategorií, protože neexistují žádné obecné principy, které mohou určit necentrální případy z případů centrálních.

2. Je nezbytné mít k dispozici motivační teorii, vzhledem k tomu, že necentrální subkategorie nejsou ani arbitrární ani predikovatelné z centrální subkategorie.

3. Je zapotřebí teorie popisující různé druhy vazeb mezi centrálními a necentrálními subkategoriemi.

4. Jakmile jsou tyto vazby detailně popsány, ukazuje se, že podmínkou jejich dostatečného vysvětlení je experiencialistická teorie významuplného myšlení a uvažování spolu se všemi těmi kognitivními modely popsanými výše, tj. propozičními, metaforickými, metonymickými a obrazově schematickými.

Vzhledem k tomu, že radiálně strukturované kategorie se liší od klasických kategorií nejvíce, je důležité mít k dispozici detailní případové studie, které by dokumentovaly jejich existenci.

Velké teorie nemají velký význam, pokud nejsou odůvodněny do nejmenších detailů. Jedna z nejdůležitějších věcí, kterou nabízí kognitivní lingvistika dalším odvětvím kognitivní vědy, je metodologie umožňující podrobný rozbor jazykových a pojmových struktur. A to rozbor mnohem podrobnější a bohatší, než jakého je možné dosáhnout použitím stávajících postupů. V tomto duchu je třeba chápat tyto případové studie.

 

 

Věcný rejstřík

Abstraktní symboly 12, 14, 21n., 163, 166, 175, 356, 569

Náhodné vlastnosti viz Vlastnosti: náhodné

Deixe začátku činnosti viz Konstrukce s there

Trajektorie činnosti 503, 508, 515

Omezení pořadí zájmen 489

Skýtanosti 214n., viz také Prostředí

Prototypický konatel 74n., 349 Umělá inteligence 327-331, 335-339

Algoritmické systémy 183, 334

Alternativní modely 200, 346

Amalgamy, syntaktické (Syntaktické amalgamy) 471, 567

Analogie 440, viz také Metafory

Analyzovatelnost, analytická pravda 126, 138, 142

Hněv 50, 215, 297n., 321, 352, 363, 367-401; a metafora 367-384, 391n.; chtíč a znásilnění 395-401; vtělesnění hněvu 393n.; lidový model 374n., 377nn. 383, 386n.; neprototypické případy 386, 388-391; prototypický scénář 384-392

Centrální nervový systém (CNS); 27, 50, 393

Atomické vlastnosti 165n.

Atomismus 146, 149, 166, 169, 202, 264, 449

Atsugewi 324

Zvukové obrazy 430

Autapomorfie 194

 

Staromládenectví (IKM) viz Idealizované kognitivní modely, příklady

Pozadí viz Rozlišení mezi popředím a pozadím

Balinézský kalendář (IKM) viz Idealizované kognitivní modely: příklady

Bázový model viz Idealizované kognitivní modely: druhy IKM - bázové

Zakládající vztah 448, 450, 477, 539, 559, 562n.

Základní větné typy 76, 448

 

Základní protikladový model viz Idealizované kognitivní modely: druhy IKM - základní protikladový model

Základní realismus viz Realismus: základní

Bázové kategorie viz Kategorie: typy kategorií - bázové

Bázové pojmy viz Kategorie: typy kategorií - bázové

Biologický druh viz Druh

Booleovské třídy 261, 441n.

Vázané konstrukce 550nn.

 

Kategorie: nejlepší příklady (centrální/ reprezentativní členy) 21, 27, 37nn., 50-53, 55, 65, 68, 74, 93, 96, 105, 107, 113, 118n., 122, 143n. 146, 190, 207, 282, 290, 342, 352, 439445, 448, 559; osvojování 46, 58nn., 324, 332; principy rozšíření 101, 114-120, 123, 151, 196, 204, 333, 353, 394, 521, 565; řetězení 32, 105n., 112, 117n., 404; svazkování 60n., 64, 66, 82, 84nn., 90n., 101, 170, 197, 202., 391; typy kategorií - bázové 12, 25nn., 33n., 43-49, 51, 57-64, 68, 115, 121, 127, 146, 149, 168, 198nn., 240, 261-264, 267, 272nn., 276nn., 285n., 288, 293n., 325, 332, 336, 338, 357nn., 392, 437, 482, 567; - generativní 25, 27, 37, 42n., 94, 98n., 100, 151, 155n., 281n., 353, 439; - klasické 13, 23, 28, 30, 59, 80, 120, 163nn., 175, 179, 181-184, 186, 188n., 194n., 197, 207, 240, 248, 257, 279n., 283, 331, 340, 365, 402, 449, 467, 519, 567, 569; - neostré 26, 56, 196, 280, 439; - radiální 75, 93n., 101, 107, 120, 123n., 151, 157n., 197, 204, 207, 211, 222, 240, 276, 278, 280nn., 284, 288n., 301, 321, 328, 334n., 363n., 394, 421, 426, 439, 445, 447n., 476, 522n., 564, 567; - složité 105, 146n., 150, 169, 273n.; - odstupňované 25, 28, 34, 55n., 65, 143, 146, 155, 157n., 196n., 201, 280n.; - založené na prototypech 22, 70, 74, 364, 432, 446, 467, 472, 524, 564; viz také Sdílená kategorizace; Prototypy

CRT 440

Kauzace (Příčinnost) 64n., 319

Schéma centrum-periferie viz Obrazová schémata: příklady - centrum-periferie

Centrální deiktické konstrukce s there viz Konstrukce s there: deiktické - centrální

Centrální existenční konstrukce s there viz Konstrukce s there: existenční - centrální

Centrální IKM 474

Centrální principy 447, 476n., 478n., 521

Řetězení viz Kategorie: řetězení

Kladisté 127nn., 186n., 193n., 208

Klasické kategorie, viz Kategorie: klasické

Klasifikátory 101nn. (a pozn. 1), 110-114, 116-121, 299, 310, 333, 567

Svazkové modely viz Idealizované kognitivní modely: druhy IKM - svazkové modely

Svazkování viz Kategorie: svazkování

Kognitivní efektivnost 336, 498, 521, 523n.

Kognitivní gramatika 78, 282, 446n., 449n., 566

Teorie kognitivních modelů 22, 28, 76, 89, 122, 142, 157, 252n., 263, 274n., 294, 442

Kognitivní modely viz Idealizované kognitivní modely

Kognitivní organizace 478, 521, 523

Kognitivní referenční bod 52, 56, 99

Kognitivní vztahy 26, 105

Kognitivní vědy 11nn., 21, 23n., 185, 196, 205, 217, 221, 329, 365, 471

Kognitivní sémantika 263, 351nn., 355, 564

Kognitivní status 52, 100, 118, 126, 142, 449, 514, 518, 548, 559, 564

Kognitivní systémy 471n.

Barvy: fokální 38-52, 197, 213, 302; výzkum barev - Berlin a Kay 27, 37n., 51, 302; - Kay a Kempton 320-325; - Kay a McDaniel 27, 39-42, 321; - MacLaury 42n.; - Roschová 51n.; základní (bázové) termíny 37-42, 302, 314

Souměřitelnost viz Relativismus: souměřitelnost

Zdravý rozum (Common sense) 125, 134, 136, 205 (a pozn. 1), 286, 292, 424

Složité kategorie viz Typy kategorií: složité

Složité pojmy viz Typy kategorií:složité

Komputační modely 124, 331, 336, 429

Komputační realismus viz Realismus: komputační

Komputační simulace 333, 338

Pojmy: bázové (viz Typy kategorií: bázové); jádro 149, 154n., 157, 391, 411, 444; objektivistické 163, 181; obrazově schematické (viz Obrazová schémata); primitivní 198, 202, 264, 273n.; přímo významuplné 273; složité (viz Typy kategorií: složité)

Pojmová organizace viz Relativismus: pojmová organizace

Pojmové struktury 14, 91n., 95, 264, 272, 276n., 329, 358, 363, 365, 367, 394n.

Pojmový systém 11, 14, 16, 23, 36, 42, 51, 67, 79n., 89, 95, 105, 117n., 121, 133, 158n., 162, 166, 168n., 181n., 184, 187, 205nn., 209, 215, 258, 260, 263, 272n., 288, 292n., 296, 298-303, 307, 309-320, 324nn., 329, 332n., 335, 338, 351, 370n., 398, 420, 423n., 434n., 449, 467, 472, 497n., 521-524, 556

Schopnost konceptualizace 274, 295, 300-303, 314, 319, 324n., 332n.,

Schéma nádoby viz Obrazová schémata: příklady - nádoba

Hypotéza kontinua 344n.

Konvenční obraz viz Obrazy: mentální

Konvenční jazykové výrazy 367, 371, 377, 382, 390, 461n.

Konvenční mentální obrazy viz Obrazy: mentální

Konvenční bohaté obrazy viz Obrazy: konvenční bohaté

Cora 298, 301, 314, 324, 444

Jádrové pojmy viz Pojmy: jádro

Jádrový význam viz Pojmy: jádro

Koreference 216, 283, 552

Správná definice 174n.

Sdílená kategorizace 170

Distinktivní hodnota rysu 62n.

 

Dani 41, 51n., 302, 314

Hloubková struktura 448

Základní hodnota 69, 124

Definující vlastnosti 559n.

Definice, doktrína správné viz Doktrína správné definice

Definiční vědění 174n.

Definiční vlastnosti 145

Stupeň variace viz Relativismus: variace

Deiktické konstrukce s there viz Konstrukce s there: deiktické

Srovnání deiktických a existenciálních konstrukcí 524- 529; zapuštění 452n., 456, 466, 528, 532, 557, 561n.; negovatelnost 452n., 456, 466, 513, 528, 532, 557, 561n.; subjektovost 452, 530nn.; tázací dovětky 452, 456, 459, 530, 546

IKM doručení 509n.

IKM připravení někoho o něco 141

Hloubka variace viz Relativismus: variace

Doktrína přímé reference 172, 201

Přímo významuplné pojmy viz Pojmy: přímo významuplné

Diskurzivní deiktické konstrukce s there viz Konstrukce s there: deiktické - diskurzivní

Distinktivní rysy 45, 57, 170, 182

Doktrína správné definice 174n.

Doktrína jmen přirozených druhů 42, 44 viz také Přirozené druhy

Doktrína přirozených druhů 165 viz také Přirozené druhy

Doktrína objektivních kategorií 165

Dyirbal 102-110, 119-122, 124, 204, 299, 304, 309n., 333 viz také Klasifikátory

 

Ekologická psychologie 214

Ekologický realismus 214n.

Ekologie gramatiky 448, 450, 472, 477n., 522nn., 537, 539, 548

Jevy = interpretace struktury viz Interpretace teorie prototypů

Zapuštění viz Srovnání deiktických a existenčních konstrukcí

Vtělesnění 7, 25nn., 41, 50, 66, 158n., 205n., 261, 265, 294, 309nn., 324, 329n, 335, 338, 353, 393n.

Emoce 19n., 22n., 27, 49n., 66, 99, 177, 181, 290, 297, 325, 342 viz také Hněv

Encyklopedické znalosti 145, 174n.

Schéma konce cesty viz Obrazová schémata: příklady - schéma konce cesty

Důraz na koncový bod 408-411, 413, 426nn., 440, 455n. viz také Obrazová schémata, Obrazově schematické transformace

Logický důsledek (Vyplývání) 134, 139, 171, 262, 352, 371,

Deiktické konstrukce s there pro nadšený začátek 517n., 563

Prostředí 11n., 15, 25, 48n., 61, 66, 72, 121, 185, 188n., 193, 195, 199, 214n., 261nn., 267, 271, 285, 290, 293, 332

Epistemologické korespondence 374

Esenciální vlastnosti viz Vlastnosti: esenciální

Esencialismus 164n.

Euklidovská geometrie 218-220, 223n., 347

 

Evoluční biologie 185, 188n., 195, 199, 222

Deiktické konstrukce s there pro podráždění viz Konstrukce s there, deiktické, podráždění

 

Existenční deixe viz Konstrukce s there: deiktické - existenční

Existenciální konstrukce s there viz Konstrukce s there: existenciální

Zkušenostní gestalt 474n., 509, 522n.,

Experiencialismus viz Realismus: experienciální

Zkušenostně zakotvené kognitivní modely viz Idealizované kognitivní modely

IKM výrazu obdivu 511n.

Expresivní síla 523n.

 

Fakta a Hodnoty viz Relativismus: morální

Rodinné podobnosti 25-30, 34, 53, 71, 74n., 158, 182, 193, 363, 391, 421

Svazky rysů 123, 144, 278-281

Rozlišení mezi popředím a pozadím 123, 140n., 152, 275n., 282, 286, 482, 509, 528, 530, 533, 554-558

Finální fráze 482-487, 504, 530, 533nn., 537, 542nn., 547, 551, 563

Fokální barvy viz Barvy: fokální

Lidové etymologie 436n.

Lidový model hněvu viz Hněv; lidový model

Lidová teorie 19, 45, 98, 126-133, 136, 145, 185, 205, 208n., 211, 213, 287, 292, 369n., 374n., 377nn., 393, 399n.

Kinetické schéma 152, 430, 443

Popředí Viz Rozlišení mezi popředím a pozadím

Korespondence mezi formou a významem 445, 447n., 451, 477, 491n., 510, 522n., 560, 564, 566

Formální sémantika viz Sémantika: formální

Formální syntax viz Syntax: formální

Formální systémy 67, 183, 224, 231, 348, 471nn.

Liška 35n., 94, 98, 206, 215, 222

Rámcová sémantika viz Sémantika: rámcová

Rámce: přijímání/odmítání 140n., 321

 

Volné konstrukce 550 viz také Konstrukce s there: existenciální - infinitivní

Schéma vpředu-vzadu viz Obrazová schémata: příklady - vpředu-vzaduInterpretace plnou specifikací 406, 408, 410

Funkční vtělesnění viz Relativismus: funkční vtělěsnění

Fuzzy kategorie viz Kategorie: typy kategorií - neostré

Neostré kategorie viz Kategorie: typy kategorií - neostré

Neostré množiny 26 (a pozn. 1), 28, 34n., 39-43, 144, 146nn., 196

Fuzzy množiny viz Neostré množiny

 

Infinitivní věty s mezerou 551nn. viz také Konstrukce s there: deiktické; infinitivní

Zobecněné deiktické konstrukce s there viz Konstrukce s there: deiktické - zobecněné

Zobecněné existenciální konstrukce s there 558n.

GPSG (Generalized phrase structure grammar) 448, 552

Generativní kategorie viz Kategorie: typy kategorií - generativní

Generativní lingvistika 116, 182n., 224n., 251, 447-451, 466n., 471nn., 524, 565nn.

Generativní potence 472

Generativní prototypy viz Prototypy: generátory

Generátory viz Kategorue: typy kategorií - generativní, Prototypy: generátory

Rod 45-49, 56, 199

Němčina 69, 200

Gestaltové vnímání 25n., 37, 48nn., 57n., 66, 121, 168, 181, 199, 261, 263, 290, 292nn.

Gestalt viz Zkušenostní gestalt

Gesto ukazování 451, 475, 495, 528, 544, 562n.

Gödel-Cohenův důkaz 344

Reprezentativnost příkladů (členů) 28, 30, 52, 54n., 65n., 90, 143n., 155, 432 viz také Kategorie: nejlepší příklady, Prototypové jevyOdstupňované kategorie viz Kategorie: typy kategorií - odstupňované

Gramatické konstrukce 65, 76, 251, 283n., 308, 319, 321, 363n., 447-451, 454n., 457, 466n., 470, 472, 482, 493n., 498, 521n., 537, 539, 552, 564-567

Gramatické systémy 448, 477, 498, 522-524, 539

Griceův kooperativní princip 82

Pozadí viz Rozlišení popředí a pozadí

 

Hausa 283, 301

Pojistiky 130nn., 144n., 201, 211; výroky s pojistkou 458n., 518

Here (v kontrastu s there) 452-455, 481nn., 491, 495n., 498-502, 506n., 512, 515, 519, 528, 532n., 560, 563

Homonymie 323, 402

Hon 113-121 viz také Klasifikátory

 

IKM viz Idealizované kognitivní modely

Ideální případy viz Prototypy: ideální

Ideální mluvčí 477

Idealizované kognitivní modely 14, 22, 24, 26, 28, 34, 56, 65n., 76, 78-86, 88-93, 96 (a pozn. 11), 100n., 105, 122-126, 129-138, 140nn., 144, 149, 152-157, 164, 172, 176, 201n., 205, 208n., 211, 215n., 247, 251nn., 260n., 263, 274-284, 294, 301, 320n., 328n., 331, 357, 363-367, 384, 391, 394, 403, 423, 433, 441nn., 447, 448, 450, 467, 470-476, 478nn., 490n., 494, 509nn., 521, 523, 563, 565nn.; IKM balinézského kalendáře 79, 304, 320; centrální IKM 474; IKM doručení 509n.; IKM připravení (někoho o něco) 140n.; IKM staromládenectví 80n., 95n. (a pozn. 11), 123n., 138, 145, 201; IKM ukazování 475n., 478nn., 490, 494, 509, 521, 563; (IKM ušetření (někoho něčeho) 140n.; IKM vidění 136n.; IKM výrazu obdivu 511n.; druhy IKM - bázové modely 91, 111n., 122; svazkové modely 84nn., 197, 202; základní opoziční modely 111n., viz také Alternativní modely

Identifikační procedury 149n., 154n., 157

Idiomy 367n. (a pozn. 1, 3), 375 (a pozn. 5), 390 (pozn. 8), 392 (pozn. 9), 395 (pozn. 10), 432- 437, 451, 504, 517n.; zobrazitelné 432, 435n.

Obrazově schematické transformace 426- 430, 445

Obrazová schémata 114-118, 121n., 124, 203n., 262-269, 273-278, 283-286, 289, 292nn., 303n., 325, 332, 340nn., 349, 352n., 358, 363, 365, 405n., 408-431, 438-445, 540nn., 567; jako vazba mezi vnímáním a uvažováním 425; kinestetická povaha 262-265, 286, 292, 303, 319, 325, 332, 338, 342, 348n., 358, 371 (pozn. 4), 429 431n.; logické vlastnosti 444; minimální varianty 411, 413n., 419; příklady - centrum-periferie 262, 268, 276, 280, 283; - část celek 267; - konec trajektorie 426n.; - nádoba 122, 262, 265nn., 270n., 273, 276n., 279nn., 283, 292, 294, 340n., 348, 350, 353, 371, 373n., 419n., 422, 434, 441n.; - nahoře-dole 262, 269; - reflexivní 417nn.; - síla 152, 430, 443; - trajektorie 405, 411n., 419, 426n., 442; - vazba 268; - vpředu-vzadu 262, 269, 271; - zdroj-cesta-cíl 269

Obrazové idiomy 432, 435n.

Obrazy: bohaté konvenční 392, 430nn., 437n., 440, 443; mentální 11, 14, 20n., 48, 57, 59, 61n., 66, 116-119, 121, 134, 152, 168n., 181, 184, 199, 253, 261, 263, 273, 278, 286, 294, 357n., 392, 429nn., 438n., 443, 515n.; schematické viz Obrazová schémata

Představivost 11n., 14, 16, 21n., 27, 43n., 121, 124, 16á, 184, 207, 209, 265, 278, 292, 294, 330, 353, 357n., 569

Náhodné vlastnosti viz Vlastnosti: náhodné

Nesouměřitelnost viz Relativismus: souměřitelnost

Předpoklad nezávislosti 167

Neurčitost odkazování 227n., 236-243, 247, 256

Indonézština 444

Infinitivní existenciální konstrukce s there viz Konstrukce s there: existenciální - infinitivní

Zpracovávání informací 54, 328, 337, 339

Instanční vazby viz Vazby: instanční

Intenze 171, 173, 180n., 333, 335

Interakční vlastnosti viz Vlastnosti: interakční

Interní realismus viz Realismus: interní

Průnik (schémat nádoby) 442

 

Japonština 113- 121, 204, 299 viz také Klasifikátory

 

Jádrové věty 76

Kinestetická obrazová schémata viz Obrazová schémata: kinestetická povaha

Vědomosti: definiční 174n.; encyklopedické 145, 174n.

 

Landmark (LM) 405n., 411-420, 423nn., 429 viz také Obrazová schémata

Osvojování jazyka 45n., 74, 472, 493

Smrt jazyka 106, 120

Výběr lexikálních jednotek 481n., 550

Hypotéza lexikální nezávislosti 493n.

Schéma vazby viz Obrazová schémata: příklady - vazba

Vazby: instanční 410; metaforické 421, 445; mezi formou a významem 433-436, 477, 566 viz také Motivace; mezi vnímáním a uvažováním viz Obrazová schémata: jako vazba mezi vnímáním a uvažováním; mezi schématy 406, 409-412, 414, 416, 418n., 424, 426; podobnostní 410, 412; transformační 411n., 414, 418, 429

Zdroj odlišnosti 308, 319

Logická forma 447, 566n.

Chtíč 395-401 viz také Metafory: chtíč je...

 

Příznakovost 68n., 509, 533

Markerština 204, 224, 252

Hromadné entity (MS) 373, 414, 427n. viz také Obrazově-schematické transformace

Matematická logika 13, 179, 214, 217, 220-224, 249

Matematika 23, 29, 155n., 179, 181nn., 185, 119-227, 229nn., 248-252, 340-351, 354n., 358, 471nn.

Významuplnost 260nn., 267, 272n., 277, 284n., 293n., 310, 329, 333, 336, 356, 358, 364

Mentální obrazy viz Obrazy: mentální

Mentální reprezentace 12n., 53nn., 124, 163, 167n., 235, 249, 251, 356n.

Mentální prostory 78, 133, 138, 212n., 274n., 328, 351, 443, 448nn., 526n., 528n., 532nn., 536, 538, 544, 553, 557, 563nn., 567

Mentalština 224, 330n., 447

Metamatematika 219, 223, 342

Metaforické modely 122, 203, 208n., 294, 334n., 363, 365, 422n., 444n., 448, 497n., 520-523, 564n.

Metaforické vazby viz Vazby: metaforické

Metaforická definice 222, 304, 312

Metafora obecně 11, 14, 21n., 32n., 52, 58, 78, 86, 113 (a pozn. 4), 117-124, 145, 168n., 175, 183n., 203n., 208n., 211, 215, 222, 224n., 253, 262, 266-272 (270, pozn. 4), 274, 277n., 281, 285-289, 294n., 297, 300n., 304-308, 312, 315n., 319, 325, 327n., 330, 334nn., 338, 340n., 352n., 357n., 363, 365, 367n., 370-385 (371, pozn. 4), 391-394, 397-400, 403n., 420-425 (a pozn. 5), 434-437, 441-445, 448, 471, 493nn., 497n., 501nn., 508n., 514n., 520-523, 527, 542, 564n., 567

Metafory: aktivace je pohyb 495, 498, 500, 522bezprostředně minulý diskurz je v jisté vzdálenosti od nás 501; čas jsou peníze 209, 304; činnost je cesta 420; ; činnost je nádoba 420; činnost je pohyb 508n., 514n.; diskurz v bezprostřední budoucnosti se k nám přibližuje 501; dívat se na něco znamená brát to v potaz 422; důvěrnost je fyzická blízkost 434; existence je umístění zde 502; hněv je břemeno 383, 392; hněv je entita 392; hněv je horká tekutina v nádobě 375, 392; hněv je nebezpečné zvíře 380n.; hněv je oheň 370, 375n., 392; hněv je protivník 379, 392; příčina hněvu je fyzická 382; hněv je šílenství 377n., 392; způsobení hněvu je napadení osobního prostoru 382; hněv je zvýšená teplota 370, 375, 377; chtíč je hlad 395; chtíč je hra 397; chtíč je reakce na fyzický podnět 397; chtíč je šílenství 398; chtíč je válka 397; chtíč je žár 396; člověk s chtíčem je zvíře 396; předmět chtíče je jídlo 395; mysl jako tělo 422n.; mysl je nádoba 435; myšlenky jsou entity 435; neexistence je umístění jinam 502; nevizuální percepční prostor je fyzický prostor 495, 497; nedostatek ovládání je dole 422n.; neexistence je umístění jinam 502; nevizuální percepční prostor je fyzický prostor 495, 497; ovládání je nahoře 392, 422n., 425; potrubí 113, 117n., 122, 435n.; prostor diskurzu je fyzický prostor 501; prvky diskurzu jsou entity 501; přemýšlet o něčem znamená prozkoumat to 425; sexualita je fyzická síla 397, 399; společenská (nebo psychická) újma je fyzická újma 434; tělo je nádoba 370; účely jsou místa určení 271; uskutečněné je vzdálené 495, 497, 499, 522; co se uskuteční v blízké budoucnosti je blízké 495, 497, 499; více je nahoře 270, 312, 325, 392 (a pozn. 9); vidět znamená dotýkat se 422n.; vjemy jsou entity 495, 497; výběr je dotek 422; vzhled je fyzická síla 399; život je cesta 424n.; viz také Zdrojová doména; Projekce ze zdroje na cíl; Cílová doména

Metafyzický realismus viz Realismus: metafyzický

Metafyzika 206, 288 viz také Objektivismus: metafyzika

Metonymické příklady: metonymie Borkina-Nunberga-Fauconniera 567; zastoupení cíle předmětem 116;vidět, jak se něco udělá, zastupuje zajistit, že se to udělá 423; vnímaná věc zastupuje vjem 496nn., 522

Metonymické modely 87nn., 91n., 94n., 100, 122nn., 156nn., 197, 203n., 281, 334n., 352, 365, 423, 448, 492, 497n., 520-523, 564n.

Metonymicky založené uvažování 157

Metonymie obecně 11, 14, 22, 26, 31n., 78-90, 116n., 119, 121-124, 151, 156nn., 168n., 175, 184, 278n., 281, 289, 301, 330, 334, 352n., 357n., 363, 368n., 377n., 381n., 384, 393, 423, 495nn., 567; příklady viz Metonymické příklady

Metafora mysl jako tělo viz Metafory

Interpretace minimální specifikací 406, 408

Minimální varianty viz Obrazová schémata: minimální varianty; Konstrukce s there: minimální varianty

Zrcadlo skutečnosti 12, 14, 17, 159, 166, 169, 181, 203, 205, 356

Mixtec 65, 299, 304-308, 313, 324, 332, 338

Modalita 430n., 443, 480, 497

Teorie modelů 204n., 233-250, 566n.

Umírněná neurčitost viz Neurčitost odkazování

Jednolité systémy viz Relativismus: jednolité systémy

Montagueova sémantika 150, 224, 552

Morální relativismus viz Relativismus: morální

Motivace 75, 101, 105, 115-118, 121, 123, 153n., 158n., 269-272, 301, 333-338, 364, 370, 403n., 423n., 433-437, 447-451, 472, 477n., 521-524, 565

Motorika 15, 19, 26, 48n., 57-62, 66, 121, 152, 181, 263, 277, 293, 337n., 357n.

Vícenásobné entity (MX) 413n., 427

Princip mýtu a víry 104nn., 108

 

Narativní ohnisko (jádro) viz Konstrukce s there: deiktické - narativního ohniska

Přirozené druhy 20, 23, 44, 46, 165, 172n., 186, 186-193, 195, 207n., 210, 222, 264

Povaha odlišnosti viz Relativismus: problém odlišnosti

Nutné a dostačující podmínky 13, 55, 62, 81, 84, 86, 91, 152n., 155, 158, 169, 186, 191nn., 237, 279, 391, 467, 519, 521, 558

Negovatelnost viz Srovnání deiktických a existenciálních konstrukcí

Negace a interakce s rámci 139-141, 321

Nukleární magnetická rezonance (NMR) 290n.

Neeuklidovská geometrie viz Euklidovská geometrie

Nereflexivní trajektory viz Reflexivní trajektory

Substantivnost 73n.

 

Objektivismus obecně 12-16, 161-216, 235, 242, 248n., 255, 259, 261, 264, 289, 292, 300, 315n., 318, 330, 335, 340, 359; kategorizace 162nn., 167, 176-195 (viz také Kategorie: Typy kategorií - klasické); kognitivní systém 161n., 166-169, 175n., 196-216, 447, 569; metafyzika 162nn., 166, 172, 177nn., 185-195, 197, 206n., 210, 220, 249, 288 (viz také Esencialismus); objektivistické pojmy 166-170; předpoklad nezávislosti 167; sémantika (viz Sémantika: objektivistická); vědecký 178n.;

Objektivistické kategorie viz Doktrína objektivních kategorií; Objektivismus: kategorizace

Lichá čísla 155nn.

Ojibwa 88n., 304

Jednodimenzionální trajektor (1DTR) 411n., 422, 428n.

Ontologické korespondence 374, 381

Ontologické existenciální konstrukce s there viz Konstrukce s there: existenciální - ontologické

Operátory 155, 216, 251, 349, 352, 566

Over 402-445; schémata pro over: nad 405, 411n.; nad-přes 405-410; přes 405, 410; pokrytí 413-416; nadměrnosti 419n.; opakování 420n.; rotované 415n.

 

Deiktické konstrukce s there pro vzor viz Konstrukce s there: deiktické - vzor

Konstrukce s intonací obdivu 511nn. viz také Konstrukce s there: deiktické - vzor

Vzory viz Prototypy: vzory

Princip úspornosti 153

Omezení predikace část-celek 541nn.

Schéma část-celek viz Obrazová schémata: příklady - část-celek

Schémata trajektorie viz Obrazová schémata: příklady - trajektorie

Důraz na trajektorii 428 také viz Obrazově schematické transformace; Obrazová schémata

Percepční deiktické konstrukce s there viz Konstrukce s there: deiktické - percepční

Performativní vedlejší věty 457, 460n.

Fenetici 127nn., 186n., 193, 208

Fonologie 68-71, 76, 181n., 445, 450, 474, 491, 506, 509-512, 514, 518, 520, 537n., 547nn.

Fyziologické příznaky 368nn., 374n., 377n., 386n., 390

Platónská říše 253, 342n., 345n., 349, 354

Polysémie 25n., 304, 307n., 323n., 333, 364, 402n., 426, 567

Sémantika možných světů viz Sémantika: možných světů

Pragmatika 74n., 138, 142, 145, 174n., 182, 184, 251, 253, 454-457, 466n., 472, 500, 511nn., 517n., 563-566

Předpojmová struktura 261-264, 272, 274, 284nn., 288n., 294nn., 313, 332

Dichotomie predikovatelný-arbitrární 424, 448n.

Prezentační deiktické konstrukce s there viz Konstrukce s there: deiktické - prezentační

Prezentační existenciální konstrukce s there viz Konstrukce s there: existenciální - prezentační

Presupozice 126, 138nn., 142, 443, 463, 566n.

Primární jádrový význam 31n.

Primitivní pojmy viz Pojmy: primitivní

Principy rozšíření 101, 115, 118-121, 150n., 204, 353

Vlastnosti: atomické 165n.; definiční 145; charakteristické ale okolnostní 145; interakční 60n., 198; náhodné 174; -rozlišení ACCIDENTAL náhodné x INCIDENTAL okolnostní145n., 165, 177; případné 174n.; rozlišující 550n.; sdílené 19, 22, 58, 128n., 222, 421, 519, 559n.; zásadní 23, 164nn., 174n., 181, 188, 569Propoziční teorie 429

Prototyp = reprezentace viz Interpretace teorie prototypů

Prototypové jevy 25, 51-56, 64, 66-72, 76, 78-81, 84, 86, 89n., 93, 95nn., 99nn., 123nn., 142-146, 148n., 154-158, 190, 196n., 201, 203, 211, 279, 281, 363, 521, 567

Interpretace teorie prototypů: prototyp = reprezentace 54n., 144, 146nn., 157; jevy = interpretace struktury 54, 143n., 146, 148n., 151, 154n., 157

Teorie prototypů 449, 451, 467, 474, 492, 521, 566

Prototypy: generátory 25, 27, 37, 42n., 98nn., 155n., 282, 353, 408, 439; ideály 86, 97n., 100, 150, 281, 350, 353; podmodely 89, 99n., 156, 243, 281n., 353; radiální viz Kategorie: typy kategorií - radiální; společenské stereotypy 90nn., 94-97, 100, 123n., 151, 172, 281, 353, 432; typické případy 44, 96n., 100, 191, 253, 281, 352n., 432; vyčnívající příklady 99n., 353; vzory 98, 100, 151, 353, 432

Prototypické scénáře 384-392

Pseudo-cleft 561n.

Putnamův teorém 226, 233, 235n., 239, 244, 250nn., 342, 357

 

Radiální kategorie viz Kategorie: typy kategorií - radiální

Raising-konstrukce 452, 456, 531n., 553, 561n.

Znásilnění 395, 398, 400

Racionální vlastnosti 547n.

Realismus: ekologický 214n.; experienciální (experiencialismus) 14nn., 162, 178, 205, 209, 243, 247, 259nn., 276, 284, 286, 292, 294n., 313, 331nn., 347, 350, 352, 356nn.; interní 243, 247, 253, 256-260, 262; komputační 328, 331-335, 338; metafyzický 226, 255nn., 259; vědecký 178n., 259; základní 162n., 178, 255, 260, 358

Redukovaná vztažná věta 535n.

Referenční vztah 235n., 241n., 255, 283, 346n. viz také Neurčitost odkazování

Uvažování pomocí referenčního bodu 26n., 35, 52, 56, 99, 151, 157, 180n., 203, 353

Doktrína reference prostřednictvím významu 171nn.

Referenční neprůhlednost 212, 216, 443, 567

Reflexivní schémata 417n.

Reflexivní trajektory (RF) viz Trajektory: reflexivní

Relativismus: funkční vtělesnění 25, 309, 311, 319, 324; zdroj odlišnosti jednolité systémy 296, 308, 319, 324; morální 299, 316n., 320, 326; pojmová organizace 264, 306n., 313, 318n., 324, 332, 338, 368; porozumění 302n.; problém odlišnosti 298-300, 308, 325n.; problém překladu 204n., 224, 252, 302-308, 311, 313nn., 318, 325, 329, 332, 338; souměřitelnost 219, 312nn., 318n., 325, 329; status pojmů 311n.; dichotomie systému a schopnosti 301n., 319, 324; Whorfovo pojetí 318nn.

Reprezentativní členy viz Kategorie: nejlepší příklady

Omezené predikce 476nn., 522

Bohaté obrazy 430nn., 438nn., 443

Rossova omezení 535

Rotace 415, 431 viz také Obrazově-schematické transformace; Obrazová schémata

Russelův paradox 442

 

Vyčnívající příklady viz Prototypy: vyčnívající příklady

Podmínka stejné konstrukce 499

Podmínka stejného lexikálního významu 499

 

Scénáře 78, 88, 100, 124, 278n. (a pozn. 6), 508n. viz také Hněv; Prototypické scénáře

Schematické obrazy viz Obrazová schémata

Vědecký objektivismus viz Objektivismus: vědecký

 

IKM vidění viz Idealizované kognitivní modely: IKM vidění

Sémantická reprezentace 447

Sémantika: formální 182, 217, 220, 223n., 230; kognitivní 263-295, 352n., 564; možných světů 134, 140, 169, 171, 180, 212n., 215, 232, 275; objektivistická 133-138, 146, 148n., 152, 171, 174n., 177, 179n., 184, 186n., 194n., 197, 199, 200-203, 207n., 210-216, 226-229, 231, 233, 236, 240, 242n., 248, 251n., 259, 272n., 275, 330, 352n., 448n., 567; pravdivostních hodnot 152, 228, 232-237, 242-245, 247, 253, 304, 307n., 311, 313, 318, 325 (viz také Sémantika: objektivistická); rámcová 33, 78, 124, 282, 304, 313n., 318n., 325, 365; situační 133n., 137, 140, 178, 212n., 241, 275

Množiny viz Teorie množin

Teorie množin 21, 23, 26, 28, 34n., 39-43, 144-150, 152, 182, 196, 207n., 211nn., 343-349, 354, 358 viz také Neostré množiny

Množinově teoretické modely 162n., 179-182, 213n., 220-224, 229n., 235n., 242, 247, 250, 252n., 267

Sdílené vlastnosti viz Vlastnosti: sdílené

Sdílená podschémata 412 viz také Vazby: mezi schématy

Shawnee 444

 

Situační sémantika viz Sémantika: situační

Společenské stereotypy viz Prototypy: společenské stereotypy

Zvukové obrazy 152, 430

Zdrojová doména 269-272, 281, 371, 374n., 392, 397, 403, 422, 436, 498, 520

Vazba mezi zdrojem a cílem viz Obrazová schémata: zdroj-cesta-cíl

 

Souslinova hypotéza 344n.

IKM ušetření viz Idealizované kognitivní modely: IKM ušetření

Protorové deiktické konstrukce s there viz Konstrukce s there: deiktické - prostorové

Prostorizace formy 427, 567

174

Konstrukce mluvních aktů 458-466

Rozdvojené odkazování 212

Druhybiologické 22n., 44-48, 56, 104, 109, 127, 188-195, 197, 209, 261, 263, 326, 357

Stavové popisy 180

Status pojmů viz Relativismus: status pojmů

Putnamův stereotyp 172

Zvláštní existenciální konstrukce s there viz Konstrukce s there: existenciální - zvláštní

Podkategorie 25nn., 52, 69, 89nn., 94n., 98n., 100, 110, 112, 151, 158, 170, 203, 280nn., 288, 340, 364, 447n., 476n., 564n.

Prototypický podmět 74Subjektovost viz Srovnání deiktických a existenciálních konstrukcí

Podmodely viz Prototypy: podmodely

Podschéma 412

Sylogismus 340n.

Symbolické modely 363, 450n., 455, 566

Synapomorfie 194

Synonymie 496

Syntaktické amalgamy 470, 567

Formální syntax 217, 223n., 230, 447

Dichotomie systému a schopnosti viz Relativismus: dichotomie systému a schopnosti

 

Tázací dovětky viz Srovnání deiktických a existenciálních konstrukcí

Tahiťané 302

Tarahumara 321n.

Cílová doména 269n., 272, 277, 281, 334, 371, 374n., 403, 436, 498

Taxonomické modely 122, 126-129, 280

There je where 560nn.

Konstrukce s there 321, 364, 446-564; deiktické 451n., 454-458, 466-564; - centrální 467, 474, 476, 478-485, 489-494; 497nn., 502-506, 510, 512, 516, 519nn., 524n., 528nn., 532nn., 537, 539, 545, 550, 563n.- začátku činnosti 467, 503, 510, 515, 517, 563; - diskursivní 467, 469, 501n., 514, 563; - doručení 468, 506-510, 517, 521, 525, 563; - nadšeného začátku 517n., 563; - podráždění 468, 504, 514n., 517n., 563; - existenční 467, 502n., 525, 527, 563; - zobecněné 519nn., 558n.; - narativního jádra 468, 515nn., 564; - nového podniku 468; - vzor 468, 511-514, 518, 521, 568; - percepční 467, 469, 493-500, 522, 563; - prezentační 468, 504nn., 520, 564; - prostorové 489, 525; existenciální 449, 451nn., 524-563; - centrální 525, 527-530, 533, 536-539, 545-548, 550n., 555, 558n., 563; - zobecněné 558n.; - infinitivní 546, 549, 563; - ontologické 546, 548nn., 564; - prezentační 546, 555-558, 564; - zvláštní 546n., 564; minimální varianty 546, 563n.

Prototypické téma 74n.

Trajektory (TR) 405n., 411-419, 422n., 428n., 442; nereflexivní (NRF) 418, 428; reflexivní (RF) 417n., 428; reflexivní trajektorie (RFP) 418, 425

Transcendentní rozum 11n., 15, 23, 159, 167, 176, 280, 341-358

Transformační gramatika 449, 471, 473, 537, 539n., 566

Transformační vazby viz Vazby: mezi schématy; transformační

Překlad viz Relativismus: problém překladu

Pravda/pravdivost 14, 20, 22n., 81nn., 131-135, 138n., 142, 146, 148n., 162, 166n., 187, 196, 199-205, 207, 209n., 217n., 223, 226-239, 242-247, 250n., 255n., 258nn., 262n., 285-292, 294, 304, 307n., 311, 313, 315, 325, 341-346, 352, 354n., 358n.

Typické případy viz Prototypy: typické případy

Tzeltal 45-48, 56

 

Sjednocení (Schémat nádoby) 442

Schéma nahoře-dole viz Obrazová schémata: nahoře-dole

 

Vennovy diagramy 441

Narativní konvence 515n. viz také Konstrukce s there: deiktické: narativní ohnisko

 

Whiteheadův předpoklad 345n.

Wilenského zákon 153

 

Trajektor s nulovou dimenzí (0DMTR) 428 viz také Obrazová schémata; Obrazově schematické transformace

Axiom ZFC 343-346, 354

Poznámka k překladu (Dominik Lukeš)

Přeložit šestisetstránkovou knihu není nikdy nic snadného. Lakoffovy Ženy, oheň a nebezpečné věci však pro překladatele přinášejí celou řadu specifických problémů, kterých by si čtenář měl být vědom. Konkrétní problémy jsem řešil překladatelskými poznámkami pod čarou, ale je nutné se zmínit ještě o několika aspektech tohoto textu, které prostupují celou knihou.

Množství oborů

Jako kognitivní lingvista se Lakoff věnuje multidisciplinárnímu zkoumání jazyka. Zcela přirozeně se tedy v jeho knize prolínají poznatky z oborů tak rozmanitých jako jsou lingvistika, analytická filozofie, matematika, informatika, logika, antropologie, biologie nebo neurolingvistika. K tomu se občas připojují vhledy do běžného života, čímž je pro Lakoffa anglicky-mluvící svět. Jsou nám tedy předkládány příklady z baseballu či australské flóry a fauny. Zde však problémy nekončí. Autor sám je nutně odborníkem jen v některých z mnoha těchto oborů, a proto se místy uchyluje k terminologickým zjednodušením a zkratkám, zatímco jinde zachází až do přílišných detailů. V příkladech z biologie se Lakoff omezuje jen na několik termínů, které jsou běžnému čtenáři snadno srozumitelné, zatímco v matematice či lingvistice bez omezení používá specifické termíny, které mohou i odborníkům působit problémy. Navíc některé z těchto disciplín jsou poměrně nové či marginální podobory zavedených věd, a neexistuje proto pro ně ustálená česká terminologie. To je nejvíce patrné v rozborech analyticko-filozofických problémů, které nejenže nejsou v české filozofii reflektovány terminologicky, ale liší se i stylem jazyka a výstavbou argumentů.

Jako překladatel jsem se snažil vydat cestou největší srozumitelnosti, často na úkor terminologické přesnosti. V oblastech, kde existuje zavedená česká terminologie, snažil jsem se držet jí, ale v ostatních případech jsem se snažil hledat ekvivalenty z běžné češtiny, která by měla být povědomá vzdělanému čtenáři. Pro ilustraci poslouží problém, který vyvstal již při překladu podtitulu knihy. Anglické slovo mind, lze totiž podle kontextu přeložit do češtiny jako mysl, myšlení nebo rozum, ale také jako pozornost a existuje i jako sloveso. V odborné literatuře najdeme nejčastěji slovo rozum, to je ale v kontextu této knihy pouze specifický typ myšlení. Mysl, což je slovo gramaticky nejblíže, je naopak příliš vzdálené každodennímu používání a nezahrnuje celou škálu potřebných konotací. Zvolil jsem proto myšlení, které je sice formálně až příliš blízké slovesu myslet (anglicky think), a má tedy svůj vlastní anglický ekvivalent (thought), ale podle mého nejlépe vyjadřuje autorův záměr. S podobnými problémy jsem se musel vypořádávat velice často a v několika případech jsem je řešil českými neologismy (z nichž nejvýznamnější jsou vtělesnění/odtělesnění a ve smyslu používaném v této knize i významuplný/významuprostý a bázový).

Za zmínění také stojí situace, kdy se při probírání rozmanitých oborů Lakoff uchyluje k citacím krátkých i poměrně rozsáhlých pasáží z prací jiných autorů. Nejenže se mění styl jazyka, ale navíc se tyto úryvky často liší i terminologicky. V těchto případech jsem se snažil zachovat ilustrativnost daného citátu. Pouze v jednom případě jsem mohl použít existující český překlad, ale většina odkazů je na práce do češtiny nepřeložené.

Příklady a rozbory

V práci o lidském myšlení a jazyce je specifickým problémem zacházení s množstvím příkladů a rozborů. V této knize jsou jich doslova stovky. Některé jsou z cizích jazyků (např. z dyirbalu či japonštiny), ale většina je anglických. Kde to bylo možné, snažil jsem se poskytnout české ekvivalenty anglických příkladů, ale většinou jsem uvedl také anglický originál. Kde to bylo nutné, doplnil jsem překlad poznámkami pod čarou. Tento přístup jsem zvolil proto, aby zůstaly co nejpřesněji zachovány autorovy myšlenkové postupy, ale také proto, že přetvořit celou škálu původních příkladů by si vyžádalo několik samostatných studií zdaleka přesahujících roli překladatele. Anglické originály jsem proto ponechal i v případech, kde existují více méně adekvátní české ekvivalenty, ale nikoliv celý systém. Pouze v případě nejjednodušších vět, kde nebylo možné dezinterpretovat autorovy intence nebo zkomolit českou idiomatiku, uvádím příklad pouze v češtině. Zvolil jsem tedy přístup opačný tomu, který použil Mirek Čejka při překladu první knihy, kterou Lakoff napsal spolu s Markem Johnsonem v roce 1980, tj. Metafory, kterými žijeme.

Přesto všechno by i čtenář bez jakékoli znalosti angličtiny měl být schopen sledovat Lakoffovu argumentaci pouze na základě překladů podpůrných příkladů. Úsilí však bude muset vyvinout při čtení případových studií, a to zvláště v obsáhlé třetí studii. Zde může být čtenář, který nemá alespoň základní znalosti angličtiny, téměř ztracen, protože autor do detailu rozebírá gramatickou konstrukci there is/are, která nemá v češtině naprosto žádný ekvivalent. To by ale nemělo zabránit pochopení jeho širšího záměru, jímž je položit základy kognitivní gramatice. Z mnoha ohledů je to tedy studie nejpodstatnější a nemohu čtenáři než doporučit, aby vynaložil potřebné úsilí, a přes její složitost se jí pročetl až dokonce.

Jazyk originálu a jazyk překladu

Inovativní až radikální povaha obsahu knihy je v jistém smyslu odrážena i autorovým jazykem. Toto se projevuje už v provokativním titulu a v mnohdy hovorovém stylu, který přesahuje i typicky více uvolněný úzus anglosaské odborné literatury. Modernost jazyka přesahuje i do takových detailů jako je občasné používání zkrácených forem jako aren't, které jsou jinak dodnes v psané odborné angličtině tabu. Lakoffův přístup je ale neustálený (což jistě není překvapivé u knihy tohoto rozsahu, která vznikala několik let) a v knize nacházíme pasáže psané velice neformálně i jazyk odborně strojený. Příkladem může být i kolísání mezi autorským plurálem a singulárem, které autor zřejmě mění bez jakéhokoli záměru. Jako překladatel jsem se snažil zachovat autorův styl pokud jen to bylo možné.

Co se týče používání termínů a cizích slov, přistupovali jsme s hlavní redaktorkou různě k různým problémům. Například místo příliš odborného kognice jsem důsledně používal kognitivní systém (nebo podle kontextu procesy), přestože to v jistých kontextech může mít za následek mírnou nepřesnost, zatímco místo předpovědi jsem volil v celé knize slovo predikce. V jiných případech jsem volil slova ryze česká (např. neostrá místo fuzzy logika) nebo jsem jejich použití ze stylistických důvodů střídal (např. lingvistika a jazykověda). U mnoha cizích slov či složitějších termínů jsem ověřoval jejich skutečné užívání v korpusu, popřípadě jsem připojil poznámku pod čarou.

Poděkování

Překlad tohoto rozsahu by se neobešel bez nezištné pomoci mnoha lidí. Rád bych tedy poděkoval Marcele Reslové za pročtení prvních verzí překladu a podrobné jazykové i obsahové připomínky. Jana Maříková a Michal Belda poskytli cenné rady s matematickou terminologií a nemohu nezmínit pomoc Davida Shorta při překladu botanické a zoologické terminologie. Překlad relevantní psychologické terminologie se mnou prodiskutoval Vladimír Chrz. Cenné poznámky jsem obdržel rovněž od účastníků semináře nad jednou z raných verzí překladu knihy, který jsem ve spolupráci s doc. Zdeňkem Starým vedl na FF UK na jaře roku 2002.

V několika zapeklitých situacích jsem se obrátil na diskuzní překladatelské fórum Czechlist (www.bohemica.com/czechtranslation), jehož členové nejsou nikdy na radu skoupí. V mnoha případech jsem také konzultoval obsáhlé databáze Českého národního korpusu (ucnk.ff.cuni.cz), který dnes představuje pro překladatele - a to zejména překladatele knihy o jazyce - nezbytný nástroj, který jsem osobně konzultoval častěji než slovník.

Nakonec nezbývá než poděkovat hlavní redaktorce Evě Znamenáčkové bez jejíž usilovné práce a bedlivé pozornosti by měl čtenář před sebou překlad mnohem méně ústrojný a mnohem více poplatný mé češtinské neobratnosti.

Studijní materiály

Na jaře roku 2002 jsem spolu s doc. Zdeňkem Starým vedl na FF UK seminář nad tehdy se rodícím překladem. Pro tyto účely jsem vyvinul celou řadu studijních materiálů k vybraným kapitolám, které zde zveřejňuji v původní podobě spolu se sylabem semináře samotného, který mimo jiné obsahuje seznam studijní literatury. Pro obsáhlejší přehled viz sekci Současný stav kognitivní lingvistiky. Sekce Proč a jak číst Lakoffa pochází původně z doslovu vydaného s knihou.

Návštěvníci jsou zváni přidat k jednotlivým sekcím poznámky či dotazy.